Co je jsoucno a co je bytí
Jsoucno je reálné nebo myšlené, tedy jsoucno jest, kdežto bytí není, bytí se neustále děje, bytí je neoddělitelnou součástí jsoucna a nelze je od jsoucna separovat, a proto bytí bez možnosti alternativního stavu nebytí vyvstává jako nadbytečné. Stav bytí je jediným možným a bytí je proto samozřejmé.
Co je to jsoucno
Jsoucno je obecné filosofické označení pro cokoliv, co jest, nejčastěji pro jednotlivé věci, které se kolem nás vyskytují. Jsoucna se tedy vyznačují tím, že jsou, že se účastní bytí; nicméně nelze říci, že by bytí bylo jejich vlastností (atributem): bez něho by totiž vůbec nebyla.
Co je podstatou bytí
Bytí jako podstatné jméno (řecky to einai, latinsky esse, anglicky being, německy das Sein) je filosofický výraz pro celek všeho, co bylo, jest a bude. Jakkoli se člověk s bytím setkává v nejrůznějších jsoucnech, událostech a zkušenostech, filosofie přemýšlí i o tom, co je spojuje a přesahuje právě jakožto bytí.
Co je to ontologie
Ontologie (z řeckého ὤν jsoucí + λόγος, logos slovo, řeč) je filosofická disciplína, která se zabývá jsoucnem, bytím jako takovým a základními pojmy. Aristotelés pro ni používá označení první filosofie, která je součástí metafyziky a zabývá se nejobecnějšími otázkami.
Co to je filozofie
Věda, která zkoumá neempirické otázky. Klade otázky po základu, smyslu, podstatě, porozumění a osvojení světa jako celku, a místa člověka a ducha v něm. Usiluje o vidění světa v souvislostech. Základní disciplíny : Ontologie, gnozeologie, logika, etika, estetika, filosofická antropologie.
Co je to podstata věci
Podstata čili substance (z latinského sub-stantia, podloží, základ; kalk řeckého hypo-stasis) je filosofický pojem, který chce zachytit stálou a neměnnou stránku jsoucna, to, co věc činí tím, čím je (lišku liškou, stůl stolem atd.)
Co je to existencialismus
Existencialismus se zabývá především existencí člověka v soudobém světě a složitostí jeho života. V souvislosti s tím se objevují pocity úzkosti a strachu. Člověk se cítí opuštěn vším, čemu do té doby věřil, tedy především bohem a vírou.
Co je to filozof
Filozof je člověk, který se zabývá soustavným, racionálním a kritickým zkoumáním skutečnosti, světa a člověka, případně toho, co přesahuje (metafyzika). Hledá pravdivé poznání, smysl a dobrý život prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse.
Co to je substance
Substance (z latinského sub-stantia, podloží, základ; kalk řeckého hypo-stasis) může znamenat: Podstata – stálá a neměnná stránka jsoucen (věcí), které existují samy o sobě a nesou na sobě proměnlivé případky (akcidenty) Chemická substance – chemická látka.
Kdo je Existencionalista
Existencionalismus, jinak také existencialismus, je velmi významný filozofický a umělecký směr, který vznikl mezi dvěma světovými válkami v Německu v díle Martina Heideggera (1889-1976) a Karla Jasperse (1883-1965).
Co je to Stoicismus
Stoicismus je starý filosofický směr, jehož zakladatelem byl řecký filosof Zénon z Kitia. Hlavním krédem stoiků bylo žít ctnostně v souladu s přírodou i s rozumem. Slávu a bohatství považovali stoici za povrchní a snažili se o dosažení duševního klidu bez materiálních zbytečností.
Co to je podstata
Podstata čili substance (z latinského sub-stantia, podloží, základ; kalk řeckého hypo-stasis) je filosofický pojem, který chce zachytit stálou a neměnnou stránku jsoucna, to, co věc činí tím, čím je (lišku liškou, stůl stolem atd.)
Kde vznikl existencialismus
Existencionalismus, jinak také existencialismus, je velmi významný filozofický a umělecký směr, který vznikl mezi dvěma světovými válkami v Německu v díle Martina Heideggera (1889-1976) a Karla Jasperse (1883-1965).
Co je to cynismus
Za hlavní ctnosti považuje střídmost, soběstačnost a izolaci od společnosti, všechno kromě dosažení ctnosti jsou věci lhostejné. Prohlašuje, že neexistuje nějaké obecné dobro a zlo, ale pouze skutky, které pomáhají či brání dosáhnout ctnosti.
Kdo je Existencialista
Existencialismus se zabývá především existencí člověka v soudobém světě a složitostí jeho života. V souvislosti s tím se objevují pocity úzkosti a strachu. Člověk se cítí opuštěn vším, čemu do té doby věřil, tedy především bohem a vírou.
