Jak se ptáme na příslovečné určení účelu
PU příčiny – v užším smyslu – PROČ, příčina předchází (Třásla se zimou. Trpěl angínami.) PU účelu – ZA JAKÝM ÚČELEM, příčina následuje (Lidé tam chodili žádat o radu. Šel tam pro peníze.
Jak se ptáme na způsob
Ptáme se: Jak, jakým způsobem
Archiv
Jak se urcuje příslovečné určení
Ptáme se otázkami KDY (V šest hodin přijde babička.) ODKDY (Učí se od rána.), DOKDY (Do večera je daleko.), JAK DLOUHO (Jazyk se vyvíjel dlouhá staletí.), JAK ČASTO (Vídám ho zřídka.) Blíže určuje místní okolnosti děje. Rozlišujeme určení statická a dynamická.
Archiv
Na co se ptáme i přes co
Příslovečná
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Jak poznat PU účelu
PU účeluPtáme se na něj: Za jakým účelemPřipili si na zdraví. Za jakým účelem Na zdraví (aby byli zdraví).
Jak se zeptat na doplněk
Doplněk závisí na 2 členech: na slovesu (přísudku) a zároveň na podstatném jméně nebo případně zájmeně (většinou podmětu nebo předmětu). Ptáme se na něj: Jaký Jako kdo Jako co
Co rozvíjí doplněk
Doplněk (též atribut verbální) je rozvíjející větný člen, který rozvíjí zároveň dva větné členy – na jedné straně buď podmět (subjektový doplněk) nebo předmět (objektový doplněk) a na druhé straně přísudek.
Kdo větný člen
Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Pozná se podle toho, že se dá ve větě přesunout jen jako celek. Slova se mluvnicky spojují ve věty, stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty. Větným členem se stává každé plnovýznamové slovo, které vstoupí do věty a získá tak svoji větnou funkci.
Jak se určuje doplněk
Doplněk značíme D, popř. Do. NA ČEM VE VĚTĚ ZÁVISÍ Tento rozvíjející větný člen závisí ve větě současně na dvou členech.
Jak se pozná předmět
Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.
Co znamená zkratka pum
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA PUM Kde Kam Kudy Odkud
Jaké jsou základní větné členy
Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk. Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov.
Co rozvíjí podmět
Podmět je často rozvíjen přívlastkem, který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný. Podmět a předmět lze v mnohých větách zaměnit změnou slovesného rodu: Zahradník očesal jabloně. – Jabloně byly zahradníkem očesány. Předmět ani příslovečné určení nikdy nerozvíjí podmět.
Jak se pozná doplněk
Jak poznat doplněk
Doplněk se váže na dva větné členy zároveň. Tím je unikátní. Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého).
Jak se ukazuje na podmět
Úplně nejjednodušeji můžeme říct, že nám podmět říká, kdo nebo co vykonává činnost v přísudku. Označuje tedy původce děje. Maminka vaří. Děti si hrají.
Jak poznat Nevyjádřený podmět
Podmět nevyjádřený je takový, který není slovně vyjádřen, ale známe ho. Žádné slovo ve větě není možné označit jako podmět. Ten ale buď známe z předchozí věty či kontextu, nebo je zřejmý ze slovesného tvaru.
Čím je vyjádřen doplněk
Bývá vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, slovesným infinitivem, slovesným přechodníkem či vedlejší větou. Většinou bývá na konci věty. Doplněk, pokud je vyjádřen podstatným jménem, může být bezespojkový nebo uvozen spojkou (v češtině většinou jako, za).
Jaký máme podmět
Vyjádřený podmět je podmět, který je ve větě slovně vyjádřen. Nevyjádřený podmět je podmět, který není ve větě slovně vyjádřen, ale známe ho. Všeobecný podmět je podmět, který není ve větě blíže určen. Dá se nahradit za oni / ony.
